S dětmi nejen na Filipínách

Protože vánoční prázdniny jsou naší hlavní dovolenou a na druhém konci světa je tou dobou léto, po loňském Novém Zélandu, který nás totálně okouzlil, jsme letos vyrazili do Tasmánie, která má být podobná jeho jižnímu ostrovu. Naše cesta do Tasmánie začala mnohem zajímavěji, než jsme očekávali, protože po 7 hodinách letu jsme při přestupu v Sydney objevili v obou hlavách dětí vši. Tím se nám podstatně zkrátilo čekání na další letadlo, protože najít na letišti přípravky na hubení tohoto hrozného hmyzu, poté to postupně a hlavně nenápadně na záchodě oboum dětem aplikovat a zároveň se u toho drbat všude, protože už jen ta představa, že někdy někde někdo měl vši, zajistí svědění po celém těle nejméně na týden, zabere celkem dost času a my byli rádi, že jsme navazující letadlo vůbec stihli. Po příletu do Hobartu už na nás na letišti čekalo auto a vyrazili jsme vstříc všemu i všímu dobrodružství. Na radu kamarádek jsem jako první věc šla koupit fólii, med, smíchat ho s tea

Máme za sebou třetí rok na Filipínách, a protože byl celý tak trochu turbulentní, rozhodli jsme se ho díky coronaviru a opatřeních s tím spojených ukončit o kousek dřív, jen 5 dnů před tím, než uzavřeli manilské letiště. Hned po příletu z letních prázdnin v Čechách nás přivítala epidemie Dengue. Bohužel tak se nejmenuje žádná naše filipínská kamarádka, ale nemoc, kterou přenáší komáři, a kterou bych ráda ve svých zážitcích vynechala.    Začala jsem děti poctivě mazat všemi krémy, které mají velký nápis OFF (bohužel nic přírodního nefunguje), stříkat, čím se dalo a ve finále jim navlékla pod školní uniformu legíny, což je v tom teple tak trochu za trest, nicméně Dorotka na tom našla pozitivum, protože si mohla obzvláštnit dost nudnou školní uniformu a Theovi jsem řekla, ze vypadá úplně jako hokejista a bylo vyhráno.  Letošní období dešťů se trochu posunulo, asi abychom měli možnost si ho do syta užít, takže místo, aby pršelo od června do září, kdy jsme plus mínus v Čechách