Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2017

Výlet k sopce a jezeru Taal

Obrázek
Po pár dnech v Manile jsme opět zatoužili po tichu, žádných klaksonech, po přírodě, minimu betonu, po troše čerstvého vzduchu a poznání něčeho nového. Přestože Lada chtěl k moři, moc se mu tímto omlouvám:), vyhrál výlet do Tagaytay, což je město nad jezerem, po kterém se dá doplout k stále ještě aktivní sopce Taal, která je uprostřed právě tohoto jezera. Nalákaly nás úžasné výhledy a minimálně pro děti více než dobrodružná cesta. Abysme se vyhli šílené dopravě v pátek, vyrazili jsme v sobotu v půl sedmé ráno z Manily, což není zrovna náš obvyklý a už vůbec ne oblíbený čas na vstávání, ale za cca 2 hodiny plynulé jízdy, což jsme ještě v Manile nikdy nezažili, jsme byli u jezera a na mě dýchla přesně ta atmosféra, kvůli které miluji Asii.  Nadšeně jsme vyběhli z auta a obdivovali klasické filipínské lodičky, které nebudou ani tak bezpečné jako fotogenické, nádherné jezero lemované palmami a bohužel i odpadky a šli jsme smlouvat cenu za loď, která byla nejdřív šíl

První postřehy ze života v Manile

Obrázek
Už mi spousta z vás píše, jak že se tu máme a to mi připomnělo, že bych mohla zavzpomínat na první dny na Filipínách, které jsme strávili převážně v Manile, hlavním městě, které není zrovna to nejlepší z Filipín, ale i tak se snažíme si užít každého dne. Ze skříňky s talíři na mě vykouknul šváb a asi nemusím říkat, jak jsem se za prvé lekla, za druhé pohotově urvala kus papírové utěrky a šla ho honit do dřezu mezi špinavé nádobí, do kterého se mi nechtělo před švábem a po švábu už vůbec ne a vlastně už se mi obecně nechtělo jíst z jakýchkoli talířů na Filipínách vůbec, takže ještě že jsem lehce před odletem pár kilo nabrala a jsem teď za tu dietu ráda:). Tenhle šváb to nepřežil, je mi ho na jednu stranu líto a říkám si, že škoda, že nestihl vyřídit svým kamarádům, že jsem fakt madam nesnášející šváby, ať se mi vyhýbají a nemusím příště opět zasahovat. Děti nevzali do školky, kterou jsem si vysnila a která byla velké plus při rozhodování, proč na Filipíny odjet. Tak teď hor

Přesun na Filipíny

Obrázek
Před asi půl rokem jsme se rozhodli přijmout nabídku práce pro manžela, která znamenala odstěhovat se na 2 roky na Filipíny i s našimi dětmi (Theo 3 roky, Dora 5 let) a poznat tak další kus světa a zcela jinou kulturu ne pouze jako turisté, ale jako někdo, kdo v místě bydlí a může pozorovat život místních lidí, jejich zvyky, jejich běžné radosti i starosti. Nyní došlo k samotnému přesunu, proto jsem se rozhodla o napsání pár řádků o našich zkušenostech, které by měly sloužit jak pro nás, jako vzpomínka, tak pro všechny, koho by podobná zkušenost zajímala, chtěli ji prožít nebo si o ní alespoň přečíst. Loučení s Prahou Nejtěžší na celém odletu bylo loučení. Přestože jsem si myslela, ze jsem starý mazák a po Vídni, kde jsme bydleli 3,5 roku taky kus od rodiny a všech blízkých už mě nic nepřekvapí, tak asi ten pocit, že na Filipiny se nedá za pár hodin dojet autem udělal své a pobrečela jsem si hned na několikrát a nejvíc samozřejmě s rodinou.  Na samotný let a aklimatiza