Přesun na Filipíny

Před asi půl rokem jsme se rozhodli přijmout nabídku práce pro manžela, která znamenala odstěhovat se na 2 roky na Filipíny i s našimi dětmi (Theo 3 roky, Dora 5 let) a poznat tak další kus světa a zcela jinou kulturu ne pouze jako turisté, ale jako někdo, kdo v místě bydlí a může pozorovat život místních lidí, jejich zvyky, jejich běžné radosti i starosti.

Nyní došlo k samotnému přesunu, proto jsem se rozhodla o napsání pár řádků o našich zkušenostech, které by měly sloužit jak pro nás, jako vzpomínka, tak pro všechny, koho by podobná zkušenost zajímala, chtěli ji prožít nebo si o ní alespoň přečíst.

Loučení s Prahou

Nejtěžší na celém odletu bylo loučení. Přestože jsem si myslela, ze jsem starý mazák a po Vídni, kde jsme bydleli 3,5 roku taky kus od rodiny a všech blízkých už mě nic nepřekvapí, tak asi ten pocit, že na Filipiny se nedá za pár hodin dojet autem udělal své a pobrečela jsem si hned na několikrát a nejvíc samozřejmě s rodinou. 

Na samotný let a aklimatizaci jsem si udělala úžasný plán, přeci jen jsem se pár let živila jako projektový manažer :), ale asi že už se tím pár let neživím, zapomněla jsem udělat záložní plány. No a můj plán naboural Theo hned v taxiku na letiště, když na cele 8,5 minuty usnul:). Od té chvíle jsem plánovat přestala a nechávám se překvapovat :).

V letadle do Dubaje se obě děti zabavily pohádkami a jídlem, tak i bez toho plánovaného odpoledního spánku Thea cesta proběhla v pohodě. Běháním po dubajskem letišti se oba unavily tak, že cestu z Dubaje do Manily téměř prospaly a zbytek opět koukaly na pohádky. Kufry přijely všechny, dokonce na nás čekal řidič a na zapomenutý kočárek jsme přišli sice až u auta, ale stále ještě na letišti, takže když jsem se chtěla k závazadlům dostat tou jednosměrnou příletovou halou, stačilo mít Thea v ruce, dostatečně vyděšený výraz a pustili mě tam bez ukázáni jakéhokoli dokladu nebo letenky:). 

V letadle...

Úžasný mi celý ten přesun až na apartmán, který byl stejně příjemný jako na fotkách přišel jen do chvíle, kdy si Theo ten 8,5 minutový odpolední spánek nahradil cestou na večeři a probudil se o půlnoci, zcela vyspalý a dožadující se odchodu ven tak hlasitě, že vzbudil nás všechny:). Po několikahodinovém vysvětlování, že venku je tma, snídani ani žádné jiné jídlo nemáme, teda minimálně ne do doby, než bude venku světlo a otevřený obchod, po 4 hodině znovu usínáme a budime se v 1 odpoledne. Tedy budí nás manžel, který se nám dopoledne marně snaží dovolat a přijde v obědové pauze zkontrolovat, že žijeme.

Po ujištění se, že venku je teplo, stejně jako posledních x let :), si oblékneme kraťasy a triko a už celkem dost hladoví jdeme hledat rovnou oběd. Nedaleko je celkem velký obchoďák dost podobný jakémukoli kdekoli v Evropě, kde si vybíráme naše první asijské jídlo, pizzu a špagety :) a dost překvapeně zjišťuji, že neberou karty. Talíře vracím milým filipíncům přes pult zpět a jdu s dost naštvanými a hladovými dětmi hledat bankomat. A asi jak ty děti byly hodně naštvaný a dávaly mi to dost hlasitě najevo, já pořad v duchu počítala, kolik že tisíc mám vlastně vybrat, když vůbec neznám kurz, tak jsem najednou zapomněla PIN ke kartě, kterou jsem do včera používala denně. V tom stresu si vzpomenu, že v internetovém bankovnictví jsou piny uvedeny, ale asi jak jsem ještě stále lehce zmatená, zvládám se během chvíle zablokovat i tam:). 

Manžel si naštěstí může odskočit z práce, kam šel hned den po příletu, protože jsme si zapomněli naplánovat 1 aklimatizační den k dobru, najde nás, přestože tvrdím, že jsem u obchodaku "A", ale ve skutečnosti jsem u obchodaku "B", dá nám peníze a jsme zachráněni a během chvíle i najedeni:). 

Manila

V supermarketu, kam jdu koupit zásoby na snídani a alespoň jeden balíček špaget pro případ nouze jsem překvapená obrovským výběrem všeho možného a dokonce nacházím i známé věci typu máslo, sýry, jogurty, ... v koutku s označením "Austria".

Pokud se chystáte s dětmi do Asie, uklidním vás, protože daší noc už obě děti prospaly celou a pokud jsem je dnes dost utahala a o to jsem se celý den snažila, jejich vnitřní hodinky by už měly být nastaveny po asijsku.

Teď už se těšíme na další zážitky a cestování, o které se s vámi opět ráda podělím.