První postřehy ze života v Manile

Už mi spousta z vás píše, jak že se tu máme a to mi připomnělo, že bych mohla zavzpomínat na první dny na Filipínách, které jsme strávili převážně v Manile, hlavním městě, které není zrovna to nejlepší z Filipín, ale i tak se snažíme si užít každého dne.

• Ze skříňky s talíři na mě vykouknul šváb a asi nemusím říkat, jak jsem se za prvé lekla, za druhé pohotově urvala kus papírové utěrky a šla ho honit do dřezu mezi špinavé nádobí, do kterého se mi nechtělo před švábem a po švábu už vůbec ne a vlastně už se mi obecně nechtělo jíst z jakýchkoli talířů na Filipínách vůbec, takže ještě že jsem lehce před odletem pár kilo nabrala a jsem teď za tu dietu ráda:). Tenhle šváb to nepřežil, je mi ho na jednu stranu líto a říkám si, že škoda, že nestihl vyřídit svým kamarádům, že jsem fakt madam nesnášející šváby, ať se mi vyhýbají a nemusím příště opět zasahovat.

• Děti nevzali do školky, kterou jsem si vysnila a která byla velké plus při rozhodování, proč na Filipíny odjet. Tak teď horko těžko hledám, proč je to dobré, protože je to o kousek lepší nastavení mysli než hledat, jak moc blbé to je. Ty fáze nastavení se u mě samozřejmě střídají:). V každém případě se nevzdávam a hodlám si intenzivně přát, aby to vyšlo a pak taky dojdu do školky ještě zkusit popovídat anglicko-česko-filipínsky na téma, co mám dělat:). Děti to samozřejmě až tak nemrzí, takže to by bylo jedno pozitivum :).

• Zatím jsem tu poznala spoustu úžasných Češek a moje děti zase jejich děti, se kterými moc rádi trávíme odpoledne. Na zlepšování naši angličtiny to není dobrá zpráva, na naši psychiku to je vynikající zprava. Dokonce tu bylo setkání Čechů žijících v Manile v hospodě a tyto akce mám od přírody moc ráda, takže jsem si to užila až do konce a naštěstí nás je zde nastavených podobně víc a do týdne už máme v plánu další setkání, i když v užším, čisté dámskému kruhu.

• Filipínci jsou z většiny křesťané a vedle toho neuvěřitelně konzumní společnost, soudě podle množství a velikosti obchoďáků, počtu lidí v nich a mohutnosti vánoční výzdoby. Ta je tady opravdu už na každém rohu, ale v kombinaci s velkým teplem, palmami a našim provizorním bydlením a jedním kufrem na osobu se mi zatím nedaří na tu vánoční atmosféru naladit. 

• Vyrazili jsme na náš první výlet s dětmi mimo Manilu a měli možnost zažít dopravní situaci, která je tu prý úplně běžná, a která se nedá se zácpou v Praze vůbec porovnat. Už nikdy si na Nuseláku nebudu stěžovat na to, že těch pár metrů popojíždím, protože to je obvykle doba vhodná na domalování řas a vyřízení jednoho až dvou telefonátů maximálně.  Tady bych stihla nalíčit přeplněný autobus Filipínek a s půlkou Manily si zatelefonovat:).

• Výletem mimo Manilu jsme se dost občerstvili, protože Filipínská příroda je opravdu nádherná a jen nás to utvrdilo v tom, že na víkendy se budeme snažit ji vyhledávat, prozkoumávat a určitě se o to rádi podělíme. 

• Tentokrát jsme objevili místo zvané Green Canyon (autem dle dopravy cca 2-4 hodiny z Manily) a bylo to opravdu velmi "green", zvládli jsme s dětmi i kratší tůru s průvodcem, který nás dovedl na západ slunce s výhledem na sopku a cestou zpět nám svítil baterkou pod nohy, protože stmívá se tu opravdu velmi rychle:). Děti jsme další den odměnili výletem do asi nejhezčího dinoparku, který si umíme představit a myslíme, že pomalu začínají k Filipínám pociťovat lásku:).