Za krásami El Nida

Být na Filipínách a nevidět El Nido, je jako být v Čechách a nevidět Karlův most:). A protože tento filipínský "Karlův most" nám po 3 letech žití zde stále chyběl, jakmile se malinko uvolnilo cestování uvnitř Filipín, Čínský Nový rok hlásil volný pátek a testy (třikrát hurá) ukázaly čtyřikrát negativní, nebylo co rozmýšlet. 

Cestovat po Filipínách není tak lehké jako cestovat po Čechách, protože Filipíny se skládají z více než 7 tisíc ostrovů a na většinu těch hezkých míst a pláží se musí letět, případně jet hodiny a hodiny a hodiny, .... takže to zavrhnete a radši letíte:).

Po striktním a dost dlouhém lockdown, který znamenal zůstat v Manile, ideálně pouze doma, se pár ostrovů  na pár měsíců otevřelo pro lokální turistiku, a přestože pohyb po ostrově není úplně volný, přeci jen covid je cítit ve vzduchu, masky a štíty kryjí obličeje všech, kromě volně žijících zvířat a teplotu neměří snad jen na záchodě, k dostání se na ostrov stačí koupit ne úplně levné letenky, zajistit ne úplně levné ubytování, mít ne úplně levné negativní testy max 48 hodin před odletem (což se později ukázalo není jen tak) a s tímto v ruce požádat ostrov o přidělení QR kódu, což je takové schválení, že můžeme přiletět. 

Protože náš let byl v pátek ráno, nechali jsme si prošťourat nos ve středu ráno a výsledky očekávaly ve čtvrtek ráno, aby nám zbylo dost času zabalit šnorchly, krémy proti sluníčku a komárům a hlavně vyřídit další povolení v podobě zmíněného QR kódu. 

Plán vzal za své v momentě, kdy nedorazily výsledky Thea, což nás lehce znervóznělo, protože když se nám o Vánocích zpozdily výsledky, znamenalo to, že jsme pozitivní a Vánoce a Nový rok si místo na pláži s kamarády (a že jsme jich na tu pláž přemluvili celkem dost) dáváme doma v karanténě. 

Celý den jsem volala, psala, prosila, vyhrožovali, ../ aby nám poslali výsledky, celý den jsem byla úspěšně ignorována, případně odbyta slovy, že to prověří, což trvalo na můj vkus a vzhledem k blížícímu se odletu déle než má trpělivost zvládala.  Když asi v 6 večer napsali, že se jim něco nezdá a brzy se ozvou, už jsem se připravovala na další karanténu, a že už jich letos pár bylo.

V 7 večer jsem se dočkala telefonátu, že vzorek Thea nebyl dostatečný a je třeba ho otestovat znovu (přeložila jsem si to tak, že vzorek Thea ztratili), nicméně dojedou hned a výsledky budou ještě dnes. Tak vzhledem k tomu, že to "hned" trvalo další 2 a půl hodiny, ve kterých jsem je 3x celkem emotivně popoháněla, Thea vytřeli téměř spícího v půl desáté večer, už jsem si nedělala iluzi, že výsledky dostaneme, nicméně v 1 ráno přišel a my mohli zapnout kufr a jít si na pár hodin lehnout. 

Ráno jsme děti vzbudili s pokřikem “Jsme negativni!!!!!", což je v posledním roce něco jako “dnes přijde Jezisek!!!”, během 10 minut jsme se oblékli a vyrazili.

Let na sever ostrova Palawan trvá hodinu, cesta z letiště do hotelu nám trvala asi 5 minut a tam už jsme zahodili roušky, štíty, desinfekci a začal ráj.  Nádherná dlouhá pláž s úžasnými výhledy, vyrábění klobouků z palmového listí a oblíbené plánování výletu na další den s drinkem v ruce - a že jsme si ho za ty nervy zasloužili:).

Hned další den ráno jsme po snídani vyrazili na loď, která nás zavezla přes celkem rozbouřené moře, na které jsme si zase po době museli se staženými půlkami zvykat, do Batuitske zátoky, ve které se dá prozkoumat spousta malých ostrůvku, pláží,  lagun a jeskyní. 

Na první zastávce jsme skočili do vody se šnorchly a za vydatného deště se kochali množstvím korálů a ryb v neuvěřitelně tyrkysové vodě lemované skalami. 

Když Theo ve vodě začal drkotat zubama tak silně, že plašil ryby, vylezli jsme zpět na loď, vyždímali sebe a vše, co jsme tam před deštěm začali sušit, nastartovali motor a vydali se tou překrásnou scenérií o kus dál, do ráje s názvem ostrov Shimizu. 

Hned při kotvení nás na pláži uvítal obrovský ještěr, kterému jsme zřejmě narušili polední siestu, ale rozhodli jsme se pro druhou část pláže oddělenou skalou a měli jsme tak klid jak my, tak ještěr. Děti nejdřív běhaly jak splašené opičky, přeci jen tolik volnosti dlouho neměly, pak se učily dělat krabičky z palmových listů, ... a když asi po 2 hodinách na ostrov připlula další loď s asi 6 lidmi, rozhodli jsme se pokračovat o kus dál. 

Další zastávkou byla asi nejznámnější velká laguna s názvem “Big lagoon”. Jen co loď na moři zakotvila, přesedli jsme do kajaku a jeli lagunu prozkoumat. Pádlování na moři mi dalo celkem zabrat, vlny a vítr šly proti nám a Dorotka si nevzala pádlo, protože “mami, to zvládneš”:). Ale v laguně už byla stojaci tyrkysová voda a tak jsme se mohli kochat, zatímco pot nám z čela smýval lehký, ten den už několikátý deštík. 

Na konci laguny nám kolem lodě proplul malý žraloček, který tam údajně hnízdí, takže zážitek z překrásné laguny střídal úžas ze spatření toho, koho jsem nikdy spatřit nechtěla a abychom si nemysleli, že se nám to jen zdálo, proplul kolem nás ještě se svým kámošem o chvíli později, když jsme v laguně vylezli z vody a plavali. Láďa ho šel následovat, zatímco já šla pomalu, ale jistě k lodi, protože nemusím si třást rukou s každým :).

Proplouvání prázdnými jeskyněmi nemělo chybu a protože jsme tam byli celkem pozdě odpoledne,  jindy plnou lagunu turistů, jsme měli jen sami pro sebe. 

Na cestě zpět děti usly, ale nám to nedalo a ještě jsme na jednom ostrůvku před setměním zastavili a kromě toho, že to byl další ráj, tak tam byla spousta obrovských mušlí, které jsme tam jen s těžkým srdcem nechali. 

Další den jsme vyrazili na průzkum a hodiny se procházeli po divoké pláži, která začínala u našeho hotelu. Pláž byla plná stromů, palem, mušlí, ....a přestože jsme šli hodiny, nepotkali jsme živáčka, ani další hotel, dům, nic....jen krásnou přírodu a krásné pobřeží. 

Děti kromě oblíbené zábavy chytání krabíků, za kterými běhají jak za mnou na záchod, tahaly různě těžké klacky, skákaly do vln, utíkaly tam a zpátky, lezly po stromech, .... prostě užívaly volnost, která nám všem taaaak moc chybí. 

Poslední den už byl jen v duchu relaxu a odletu. Snad si toto místo zachová to kouzlo, co má teď a snad ho bude moc brzy vidět opět víc lidí, protože to fakt stojí za to!