Jižní Korea - země budhistických chrámů a krásné přírody

Protože se ve filipínském kalendáři objevilo pár dnů volna, vyrazili jsme na poznávání dalšího kouta  Asie, kam z Filipín doletíme za "pouhé" 4 hodiny, tentokrát do Jižní Korei.

Naše letadlo mělo 3 hodiny zpoždění, naše kufry téměř 2 dny, proto jsme v mezičase velmi “nalehko” vyrazili na poznávání Soulu. Z letiště, které je v přístavním městě Incheon jsme vyrazili do centra Soulu expres vlakem a za cca 40 minut už jsme hledali typicky korejskou restauraci na večeři. 

Tou dobou jsme ještě netušili, že domluvit se v Korei nejen s obsluhou restaurace anglicky nebude jen tak a vybrat si z korejských pochutin něco, u čeho by nám neshořela pusa, případně něco vegetarianského pro mě, bude ještě větší oříšek. Korejci hodně grilují masa, ryby, do spousty věci dávají chilli papričky, typickou pochutinou je kimchi ( zelí naložené mimo jiné v chilli) a u moře jasně vedou mořské plody. 

Druhý den jsme začali návštěvou královského paláce "Gyeongbokgung", který nás nadchnul. Množství krásně a bohatě zdobených paláců, za kterými se tyčí hory, doplněných o ženy a muže oblečené do typicky korejských krojů byl úchvatný. Netuším, zda do paláce chodí takto oblečení vždy nebo pouze v neděli, kdy jsme tam byli my, ale byla jich tam spousta, od malých děti, po starší lidi a nedalo nám to je nefotit, zrovna jako jim nedalo nefotit pro změnu naše děti:).

Až hlad nás vyhnal do uličky Insa-Dong - což je ulička plná čajoven, galerií, kaváren, které jsou v Korei i v každé vesničce na každém rohu, ale také moc příjemných restaurací.

Po obědě jsme vyrazili k nádherně barevnému chrámu "Jogyesa", který je centrem zenového budhismu přímo v centru Soulu.

V hlavní svatyni právě probíhaly modlitby za přítomnosti mnicha, který je předříkával s různou hlasitostí a intonací po celou dobu, co jsme se tam zdrželi, lidé to opakovali, různě u toho poklekávali, klaněli se a znovu stoupali a pro nás to byl dost silný zážitek a nebýt toho, že jsme chtěli stihnout vidět ještě další důležitý chrám Changdeokgung, asi bysme tam seděli ještě dlouho.

Do chrámu Changdeokgung, který je zapsaný v UNESCO jsme dorazili asi hodinu před zavíraci dobou, a protože je obrovský, doslova jsme ho proběhli. Velkou výhodou našeho pozdního příchodu bylo to, že jsme tam byli téměř sami a tak jsme mohli nasávat jeho atmosféru téměř nerušeně.

Večeři jsme si naplánovali u "Namsan Soul Tower", což je televizní a vyhlídková věz vysoká 236 metrů, ze které je úchvatný výhled na Soul. Vyjet nahoru se dá autobusem, lanovkou nebo pěšky a my vzhledem k času zvolili autobus, který jel přímo od metra, u kterého shodou okolnosti bydlíme.

Další den ráno jsme se nadšeně přivítali s kufry a vyrazili si půjčit auto a vyjeli směr východní pobřeží. 

Na východním pobřeží nás nejvíc lákal národní park Seoraksan, který sliboval nádherné treky v horách a pro nás stále ještě neokoukané budhistické chrámy. Jestli jsme měli nějaké očekávání, tak tento park je totálně překonal. 

Ubytovali jsme se v hostelu v nedalekém přímořském městě Soccho a hned ráno vyrazili  autem k chrámu "Baekdamsa". Auto je třeba nechat na parkovišti u vstupu do národního parku a dalších několik kilometru jít po svých do kopce nebo se svézt autobusem, který jede velmi rychle kolem velmi strmé několika-metrové stráně. Jen díky tomu, že jsem  cestou tam seděla na opačné straně autobusu, než byl ten hrozně vypadající sráz dolů,  jsme se autobusem svezli i dolů :).

Kolem chrámu teče řeka, na které všichni staví věžě pro štěstí z kamínků a to dělá ještě hezčí celkový dojem z chrámu a všeho okolo. V tomto chrámu je dokonce český mnich, nicméně neměli jsme štěstí se s nim potkat.

Po prohlídce chrámu jsme se přesunuli k další části parku a vyrazili lanovkou na třetí nejvyšší horu Jižní Korei - Gwongeumseong. Poprvé ten den vykouklo sluníčko a měli jsme tak štěstí užít si nádherné výhledy. Nahoře je jen krátká procházka, ale o to déle jsme jen seděli na kamenech a kochali se výhledem do doby, než jela poslední lanovka dolů.

Protože se v korejském létě stmívá až kolem osmé hodiny večer, počasí bylo krásné a děti vypadaly ještě plní energie, vyrazili jsme na procházku národním parkem, který hned na začátku vedl kolem velké sochy budhy a asi nejstaršího ženskeho buddhistickeho chrámu na světě “Sinheungsa”.

Díky tomu, že byl chrám zasazený v horách, byl asi z celé Korei můj nejoblíbenější, přestože v porovnání s ostatními patřil k těm menším.

Po další noci v Socchi jsme se prošli okolo moře a přístavu a vyjeli výtahem na novou věž, která byla jako spousta věci zde dokončena těsně před olympiádou.

Poté už jsme autem vyrazili směrem na jih, k chrámu "Naksansan", Chrám se tyčí na skále nad mořem a vzhledem k tomu, jak je rozlehlý, v pravé poledne to byla celkem náročná procházka. Nicméně stálo to za to.

Po prohlídce celého chrámového komplexu, což nám trvalo asi 3 hodiny jsme popojeli autem ještě víc na jih až do města Gangneung, kde se konala část olympijských her, konkrétně asi všechny halové sporty, včetně ledního hokeje a tam si užili prochazku kolem moře, maják, kterých je podél pláží spousta a vytvářejí krásnou kulisu.

Na pobřežní cestě autem nás překvapilo, že víceméně všechno moře, kromě vyčleněných pláží, je kvůli strachu ze Severní Korei obehnáno ostnatým drátem, nicméně vzhledem k historii se jim nelze divit.

Ještě pozdě večer jsme se přesunuli do hor, kde v zimě probíhaly olympijské hry, k městu Pyeongchang. Druhý den jsme vyrazili na tzv. railbike, kterých je po Koree spousta. Je to v podstatě takové šlapací kolo, které šlapáním popoháníme po kolejích. Většina cesty byla s kopce, takže to byla celkem nenáročná přijíždka, nicméně docela velký fičák:). Zpět nás vezl vláček, takže cestu do kopce jsme bez docela rádi oželeli.

Protože blížící se tajfun přinesl docela silný déšť na další dva dny, poslední, co jsme ten den zvládli, byla velmi krátká “skywalk” a pohled na údolí z výšky.

Další den jsme za celkem hustého deště vyrazili směr Soul a cestou se zastavili ve Wonju, ze kterého jsme si vyšlápli na nejdelší závěsný most v Korei (a že jich tu pár mají). Díky ne úplně turistickýmu počasí, které nás, ale neodradilo, jsme tam byli až na jeden korejský pár úplně sami a uprostřed mostu byli rádi, že nás to nikam neodfouklo.

Kousek před Soulem jsme se už za ustávajícího deště zastavili v korejské vesnici, takovém docela velkém skanzenu a opět těsně před zaviraci dobou ho proběhli.

V Soulu nás čekaly další dva dny, z nichž ten první jsme se rozhodli strávit celodenním trekem do hor.

Metrem a autobusem jsme se za necelou hodinu dostali na kraj národního parku Bukhansan a odtud už pěšky stoupáme opět kolem úžasných buddhistických chrámů se skvělými výhledy až k chrámu Guknyeongsa, kde nás přivítá údajně nejvyšší socha sedícího budhy se spojenými dlaněmi.

Park by se dal prochodit křížem krážem a strávit v něm mnoho dnů nebo týdnů, ale my si budeme muset počkat na další návštěvu Korei.

Večer jsme zakončili v české hospodě Castle Praha, která už z venku vypadá jako Staroměstská radnice. Já si po náročném dni dávám smažený sýr s tatarkou, děti řízek přes cely talíř a Laďa guláš, který guláš moc nepřipomínal, ale pár točených piv to spravilo:).

Poslední den se Laďa vypravil do demilitarizované zóny, k hranici se severní Koreou, kam nesmí děti, ani Korejci a my se zatím vydali znovu k Namsan Soul Tower, tentokrát ve dne, užít si naposled výhledy na Soul z výšky.

Večer jsme zakončili v korejské restauraci, kam nás vzali úžasní kamarádi našich kamarádů, kteří žijí v Soulu a jejichž blogem “kidsfuninseoul” jsem se inspirovala při plánování naší trasy. Kromě korejské večeře jsme tak měli i krásné povídání o Korei zakončené typickou korejskou zábavou - karaoke:).

Jakmile bude levná letenka, už teď víme, kam si pojedeme užít jedno ze čtyř ročních období, které v Koreji jsou.