Malajsie - čajové plantáže & Kuala Lumpur

Čínský nový rok a s ním spojené 4 dny volna jsme se rozhodli strávit ochutnáním alespoň malého kousku Malajsie, konkrétně čajových plantáží v chladnější oblasti Cameron Highlands a prohlídky hlavního města Kuala Lumpur.

V Kuala Lumpur jsme si půjčili auto hned na letišti a vyrazili k našemu nemilému překvapení spolu s dalším, asi milionem Kuala Lumpuřanů, do nedalekých "Cameron Higlands", které slibují nádherné čajové plantáže a zároveň příjemné ochlazení v podobě cca 20 stupňů.

Cesta, která byla okolo 250 km dlouhá, měla trvat něco málo přes 3 hodiny, z toho cca 1,5 hodin po dálnici a zbytek v horských zatáčkách, které hladový a unavený ustojíme se ctí jen s dokořán otevřenými okýnky. Zřejmě proto, že Čínský nový rok jsme nechtěli využít k cestování sami, navigace nás po 2 hodinách jízdy nepotěšila časem 3,5 hodiny do cíle, což v nás vyvolávalo neustále pocit, že zřejmě couváme:). 

Přestože jsme na tento způsob jízdy dost zvyklí z Filipín, k bujarému nadšení jsme měli daleko a když jsme s velkou slávou v 5 hodin odpoledne dorazili do továrny "Boh Tea Estate", kde jsme měli v plánu obhlédnout, jak se zpracovává čaj, bylo přesně 30 minut po zavírací době.

Nicméně nevzdali jsme to úplně a vyrazili na procházku čajovými plantážemi, které jsme díky pokročilé době měli sami pro sebe a nemohli se vynadívat na tu spoustu svítivě zelených keřů s čajem. V tu chvíli jsme zapomněli na všechny ty dlouhé hodiny na dálnici a rázem si uvědomili, že ta cesta stála za to. Před setměním jsme si stihli prohlédnout ještě další čajové plantáže "Bharat Tea", které jsou o pár kilometrů, zatáček a zvednutého žaludku dál, a nad kterými se musí tajit dech snad každému, kdo je zahlédne. 

Keře s čaji jsou pravidelně vysázeny v řádcích na prudkých svazích, mezi nimi jsou cestičky pro sběrače a celkový dojem je prostě dokonalý. 

Protože město "Tanah Rata", které je středem této oblasti mělo být přeplněné turisty, takticky jsme si našli hotel o kus dál, nicméně s ohledem na čistotu ubytování jsme byli rádi, že tu noc máme za sebou. Koupelna už pamatovala hodně neukázněných turistů, koberec hodně rozlitých čajů a na zbytek jsme se radši ani nedívali :).

Hned ráno jsme se přes varování místních vypravili rozbitou cestou do prudkého kopce, k  mechem porostlým “Mossy Forest”, což je jeden z nejstarších tropických lesů na světě. Cesta je údajně vhodná pouze pro džípy, které sem vozí turisty v rámci celodenního výletu, nicméně každý trochu šikovný řidič zvyklý na české silnice, si s touto cestou hravě poradí. Hromadným výletům se záměrně vyhýbáme, protože, za prvé máme rádi trochu svobody a za druhé, ne každému přijdou naše hlučné děti stejně roztomilé jako nám:). 

Mechový les vypadal přesně jako les z pohádky, všechny kořeny i kmeny byly porostlé mechem, na listech byla ranní rosa a mlha dotvořila atmosféru až skoro kýčovitou. My se z lesa vydali i na zavřenou cestu, která vedla na nejvyšší vrcholek Cameron higlands "Gunung Irau", ze kterého jsme si slibovali fantastický výhled, nicméně po chvíli nám došlo, proč je cesta zavřená a s botama zabořenýma v bahně, jsme se vrátili zpět. 

Dalším naším cílem byl druhý nejvyšší vrchol "Gunung Brinchang", který už zřejmě není místem určeným turistům s foťákem v ruce, protože je celý zarostlý a slouží pouze jako vysílač, nicméně procházka mechem porostlým lesem to byla krásná a při vyhoupnutí se na staré zábradlí se kousek výhledu přeci jen odkryl. 

Po 2 pokusech o zdolání nejvyšších vrcholů jsme dojeli k nedalekým čajovým plantážím "BOH", které nás uchvátily zářivě zelenou barvou, která dokázala uklidnit i našeho Thea:), procházkou mezi plantážemi, velmi zajímavou a poučnou prohlídkou muzea i továrny, kde se čaj zpracovává a ještě jsme si tu dali místní čaj a dortík s výhledem do té spousty čajových keřů. Když se tato podívaná doplní hinduistickým chrámem uprostřed plantáže, nikomu se odtud nechce. 

Večer jsme se vypravili zpět do Kuala Lumpur a za něco málo více než 3 hodiny už jsme hledali hotel, kam jsme přenesli spící vyčerpanou posádku.

Prvním ranním výletem v Kuala Lumpur byla cesta vlakem do hinduistického chrámu "Batu Caves", který je jedním z nejposvátnějších hinduistických míst v Malajsii a jehož vstup nejde přehlédnout díky obrovské soše hinduistického boha Murugana.

K chrámu, který je uvnitř vápencové skály vede více než 270 schodů, které jsou úžasně barevné, a které co pár metrů okupují opice, které čekají, co komu upadne, případně co komu ukradnou. Nejen pro děti byla ta cesta vzhůru po schodech díky těmto potvůrkám dost zpestřená a ani jsme ten počet schodů v tom velkém teple nevnímali. 

Nahoře v jeskyni jsme se skvěle zchladili a byli uchvácení atmosférou i hinduistickými rituály, které tu probíhaly. Myslím, že toto místo má kouzlo nejen pro hinduisty a každý si nechá do oblasti třetího oka dobrovolně namalovat barevný puntík, na ruku navázat provázek a tak nějak dělat, že sem patří nebo alespoň na chvilku by sem patřit chtěl.

Cestou zpět do centra Kuala Lumpur jsme se zastavili v jedné z největších mešit v Asii, mešitě “Masjid negara”, kde jsme nenapádadně tečku z oblasti třetího oka, jako památku na hinduistický chrám, setřeli, abychom nebyli ještě nápadnější, než už jsme ve společnosti svých rozjařených dětí, které si z mešity udělaly takové větší dětské hřiště, byli :).

Před vstupem nás, nevěřící, vybavili krásným fialovým hábitem, ve kterém nám bylo ještě o sto stupňů tepleji, než už nám bylo bez něho a mohli jsme vyrazit na prohlídku mešity, kde právě skončily modlitby.

Než jsme si prohlédli mešitu, začal tropický deštík a my se jeli schovat na obědo-večeři k “Petronas Twin Towers”, které byly až do roku 2004 nejvyšší budovou světa. Nyní jsou sice až na 18 místě, nicméně stále jsou docela hezkým symbolem Kuala Lumpur a když se člověk projde kolem jezírka s barevnými fontánami, hudbou a těmito mrakodrapy v pozadí, stráví moc příjemný večer. 

Jen co usnuly děti, ozvaly se z venku ohňostroje, které nám připomněly půlnoc a začátek Čínského nového roku ve znamení prasete. Přímo před okny nám v dálce svítil  asi ten nejdelší ohňostroj a čínský chrám, ke kterému jsme se hned další den ráno vypravili. 

Chrám byl plný Číňanů, kteří sem, oblečení v červené barvě, dorazili oslavit Čínský nový rok a my byli součástí obrovské slavnosti, modlitby, zapalování vonných tyčinek, dragon dance a byl to pro nás krásný a nezapomenutelný zážitek.

Poslední větší zastávkou byl televizní vysílač "Kuala Lumpur Tower",  ze kterého je vidět celé město, včetně Petronas Twin tower, u kterých jsme se ještě na chvíli zastavili na dětském hřišti, aby se děti, jak zkušeně říká Dorotka, vyčerpaly :). 

Nebýt švába, kterého jsem se snažila odehnat z mé nohy v taxiku v domění, že je to moucha, byly by mé vzpomínky na Malajsii jen příjemné:). Po zjištění, že se nejedná o mouchu, jsem začala ječet a skákat tak, že se paní taxikářka z Indie přestala věnovat řízení a měla strach o můj život. Když jsem zaječela slovo "šváb, upřímně se zasmála a hlasitě si oddechla se slovy, že se lekla, že je to had. Tímto bych se na čas s Malajsií rozloučila :).