Japonské Kyoto - podzim 2019
Všechny odstíny žluté, oranžové a červené v kombinaci se spoustou budhistických chrámů, tak o tom byly necelé 4 dny v Japonském Kyotu.
Pro ušetření času jsme letěli z Manily přímo do města Osaka, která je coby kamenem dohodil a zbytek shinkanzenem dojel do Kyota, bývalého císařského města, které mělo být naším cílem, protože kdo by odolal nabídce 1500 buddhistických chrámů, 200 šintoistických svatyní a spousty vyhlášených zahrad, přestože bylo jasné, že nestihneme ani setinu z té nádhery.
Po příletu do Osaky bylo možné koupit si lístek na vlak a tím jet přímo do našeho cíle, Kyota, ale tato varianta by byla až moc jednoduchá a my zvolili variantu náročnější, zato zajímavější. Znamenalo to, že na předposlední zastávce před Kyotem vystoupíme, v bludišti kolejí najdeme tu správnou kolej, na kterou přijíždí Shinkasen a užijeme si 15 minut slávy :).
Když jsme se na nádraží pokoušeli koupit tuto lehce nelogickou cestu, pan za okénkem se rosil, nesouhlasně kýval hlavou ze strany na stranu, protože nejen, že mu to nedávalo smysl časově ani finančně, ale vysvětlujte neanglicky mluvícímu Japonci, že jet shinkansenem je Theovo přání od doby, kdy dostal svoji první knížku o vlacích u babičky na Moravě.
Cesta shinkansenem mi ve finále přišla hrozně nudná, protože to ani nehoupalo, ani nedrncalo, vlastně nebylo slyšet vůbec nic, kromě našich dětí a navíc mi přišlo, že jedeme děsně pomalu. Až když mě Laďa upozornil, že ten děsně pomalý vlak právě jede 300 km/h, vykulila jsem oči a než jsem se stihla podivit, už jsme vystupovali.
V Kyotu jsme celkem rychle našli cestu do hotelu, kam jsme jen hodili kufry, oblékli si spoustu triček, mikin, bund a čepic, protože teplotní rozdíl 20 stupňů byl znát, nabrali v hotelu letáčky, mapičky a vydali se omrknout hned první, asi nejznámější chrám ve městě "Kiyomizu-dera", který byl mimořádně na pár dnů osvětlen a odkud je úžasný výhled na město.
Kombinace nasvětleného červeného chrámu, klidu, který z něho sršel, nasvětlených barevných listí a celé té atmosféry nás úplně dostala, ale bohužel nás dostal taky hlad a únava po celém dni stráveném na cestě, takže jsme nádhernými uličkami, zmrzlí a hladoví došli na večeři a vyspat se.
Druhý den byl naším hlavním cílem vidět nejznámější a nejdůležitější šintoistickou svatyni v Kyotu "Fushimi Inari", ke které vedou tisíce čevených bran - torii. Brány jsou důležitým symbolem šintoismu a každý rok přibývají nové a nové, které zde nechají postavit podnikatelé a firmy, kteří věří, že díky tomu si nakloní na svojí stranu bohy a jejich podnik tak bude prosperovat.
Cesta lesem branami trvá cca 2-3 hodiny, s dětmi a všemi zastávkami samozřejmě mnohem déle, ale je to krásný, v našem případě, téměř celodenní výlet. Ve zhruba dvou třetinách kopce se dá koupit úžasný ramen (úžasná nudlová polévka) s krásným výhledem na Kyoto a my se rozhodli nespěchat, ale výlet si pořádně užít.
Třetí den jsme se vypravili vlakem kousek za Kyoto, do jedné z nejnavštěvovanější oblasti "Arashiyama", která je posetá množstvím nádherných chrámů, svatyň, zahrad, obklopena horami a řekou.
Protože to je docela velká oblast, půjčili jsme si kola a rozhodli se to projet na kolech. Naší první zastávkou byl známý bambusový les, jehož fotky mě už dopředu uchvátily, nicméně na místě bylo tolik lidí, že jsme byli rádi, že jsme se z něho propletli ven a jeli už víceméně osamocený poznávat směrem k horám další chrámy a zahrady.
Pro tento den jsme si objednali sluníčko a azurové nebe, ve kterém barvy listí ležících všude na zemi a visících na stromech, byly tak úžasné a tak jiné, než jaké známe z Evropy, že jsem konečně uvěřila všem fotkám podzimního Japonska, o kterých jsem si dřív myslela, že jsou tutově upravené photoshopem.
Každý další chrám, který jsme navštívili, bylo jedno velké překvapení, jedna velká nádhera a jedno velké nadšení. Typicky japonské zahrady s barevným listím, zeleným mechem, bonzajemi, ....asi se to ani nedá popsat.
Čtvrtý a zároveň náš poslední den, jsme vyrazili na tzv. "Filozofickou stezku - Philosophers path", která vede severní částí Kyota, kolem kanálů, chrámů a na jaře bývá lemována stovkami kvetoucích třešní. Přestože jsme šli na podzim, kvetoucích třešní jsme se též dočkali, ikdyž ne zrovna stovek. Nicméně cestou jsme zavítali do pár dalších chrámů a užili si ještě trochu podzimních barevných japonských zahrad.
Později odpoledne jsme se vypravili vlakem na letiště, s dostatečnou rezervou, přestože obvykle chodíme na poslední chvíli, a přestože japonské vlaky jsou přesnější jak hodinky a už stovky let neměli zpoždění.
Mimořádně jsme si též koupili místenku, abychom si tu cestu vlakem, tentokrát přímým, bez přestupu, užili v sedě, s kávičkou v ruce. Laďovi se povedlo vylít kávu na sebe a podlahu o velikosti tří sedaček ještě před rozjetím vlaku a jen co to utřel zásobou našich kapesníků a vlhčených ubrousků, my si utřeli slzy od smíchu, přišlo hlášení v japonštině, že někde před námi se stala nehoda a musíme na další zastávce vystoupit. Protože nás japonština nechává celkem chladnými, jako jediní jsme nevystupovali, nějací studenti se rozhodli nám hlášení přeložit do angličtiny.
Na nástupišti jsme oslovili pána, který vypadal, že by nám mohl umět anglicky vysvětlit, jak se máme dostat na letiště a pak se jeho radami řídili další 3 přestupy, při nichž Laďa dost svědomitě sledoval čas a neustále nás popoháněl, protože tak, jak nám vše mělo navazovat, to vypadalo, že buď stihneme jeden konkrétní vlak a nebo nestihneme a tím pádem nám to uletí. Tak stanou se horší věci, ale....
Tím, že i babička a děda by mohli s přehledem konkurovat Usainu Boltovi, letadlo jsme tak tak stihli a odletěli zpět do Manily.
Tak Japonsko SAYOUNARA!!!!
Tahle místa jsou má zamilovaná, hodně jsem o nich kdysi psal na svém blogu, jen jsem je zatím neměl příležitost vidět na podzim, i když k tomu loni chyběl jenom kousek. Zatím vždycky kvůli výstupu na Fudžisan a taky kvůli Hokkaidó u mne vyhrálo léto, ale podzim má v těch nádherných barvách opravdu mocnou reklamu. Díky za báječné obrazové připomenutí. No a dnes ještě přidávám speciální narozeninový přípodotek: Ať se ti daří a plní se ti tvoje přání a sem tam i nějaký ten sen :-).
OdpovědětVymazat