Vánoce na Bali

Letos jsme se rozhodli zůstat na Vánoce v Asii, využít delšího volna a spojit tak Vánoce s cestováním po hinduistickém Bali, kde jsem byla poprvé před téměř devíti lety a od té doby se sem plánovala vrátit. Bali nenadchne člověka mořem a plážemi, ikdyž surfaři sem jezdí právě kvůli tomu, ale atmosférou, chrámy, hinduismem, který Balijce provází na každém kroku a nelze přehlédnout a přešlápnout :), lidmi, uměním, ...

Hlavní, nad čím jsme přemýšleli, když jsme se rozhodli pro Vánoce v nekřesťanské a nesmrčkové zemi bylo, pod co dát na Štědrý večer dětem dárečky, kterých jsme vezli z Manily cely kufr, asi abychom jim vynahradili to, že všechny své hračky mají už 2 měsíce na moři v kontejneru:). Palma nám nepřišla vhodná, stromek z baliských kvítečků, který pro nás připravili v hotelu na naše přání zajistit stromeček také ne, ale naštěstí Laďa sehnal umělý stromeček maximální balijské velikosti a dokonce pár ozdobiček, takže Vánoce byly zajištěny a děti byly ráno na Štědrý den nadšené, že i na Bali chodí Ježíšek a jako jediným v celém hotelu dal stromeček zrovna jim na terasu:). 

Na Štědrý den ráno, asi aby se nám nestýskalo po počasí v Čechách nepršelo, ale přímo lilo, což dodalo Vánocům potřebnou českou atmosféru a my s deštníkem v ruce vyrazili na procházku na pláž a do chrámů. Jiné roky chodíme na Staromák, tak jsme se snažili najít co nejpodobnější variantu :). 

Cestou jsme vylezli na strom, dali si kafíčko, omylem dupli do sem tam nějaké té hinduistické misky jako dárku pro jejich zlé bohy a démony, pro ty hodné se ty misky prý dávají do chrámu, asi aby jim je cestovatele z Evropy nerozšlápli:). Udělali jsme pár fotek těch neskutečných svatyní, zdobených dveří, soch a vlastně všeho, skočili do bazénu, dali banana shake a užívali si tak nějak sebe navzájem,  jak je o Vánocích zvykem :).

Štědrovečerní večeři měli v restauraci u pláže plánovanou na osm a pokud jsme chtěli, aby se děti dožily dárků a neusnuly dávno před stromečkem, museli jsme změnit tradici a Ježíšek tak přišel už před večeří, kterou jsme, ale díky velké rychlosti při rozbalování dárků stihli také, včetně jazzu a tance po večeři.

Kapra a salát samozřejmě neměli a co si budeme povídat, ty pravé Vánoce bez salátu prostě udělat nejdou a já jakožto 95% vegetarián si je neumím představit ani bez vinné klobásy:). Ale něco za něco a Bali nám vše vynahrazuje vrchovatě.

Další dny jsme měli v plánu odpočinek na terase, hraní si s dárky a pouštění pohádek alespoň na notebooku, ale nakonec nám ten plán nevyšel, půjčili jsme si auto a vyrazili do Ubudu.

Cestou jsme narazili na spoustu žen nesoucích na hlavách mísy s ovocem, květinami, muže v slavnostním oblečení, takže jsme okamžitě zastavili, vyskákali z aut a šli se podívat na slavnost do chrámu,  o které jsme se později dozvěděli, že byla vlastně pohřbem :). Chvíli jsme si připadali blbě, navíc jsme to těžce dokumentovali, ale hned pak jsme si uvědomili, že pro hinduisty je pohřeb opravdu oslavou a to nám trochu ulevilo :).

Dál už jsme pokračovali dle plánu do Monkey Forest, což je les plný zarostlých chrámů a hlavně opic, které tam volně žijí, volně se pohybují a volně kradou vše, co se jim líbí, například Theovu přesnídávku přímo jemu z ruky, což ho naštvalo hodně a hlavně na dlouho nebo brýle z mé hlavy, ikdyž ty jsem nakonec ubránila s opici za krkem:).

Ubud nás svou kouzelnou atmosférou uprostřed rýžových políček nadchnul asi jako každého, takže jsme se v osm večer, těsně před startem představení bajijského tance v královském paláci rozhodli, že v něm přespíme a zarezervovali na internetu první ubytování, které se nám líbilo. Tanec byl krásný,  ikdyž to tak úplně tanec z našeho pohledu nebyl. Šlo o příběh, který je vyjádřen pohyby oči, rukou, nohou, ... a pokud si průběžně čteme, o čem ten příběh je, dá se to i pochopit:). 

Po balijském tanci jsme dali ještě balijskou večeři a když jsme se šli konečně v půl jedenácté ubytovat, zjistili jsme, že sice jsme měli takové štěstí, že resort, který nás na internetu zaujal je ve skutečnosti nejen vzhledem jóga resort, ale bohužel jim přes ten internet naše rezervace nějak nedošla. Naštěstí volný pokoj našli a my téměř spící měli kam ulehnout.

Hned ráno jsem si přivstala, šla si užit místní jógu a hned pak jsme vyrazili na prohlídku královského paláce, na trh s uměním koupit obraz, který jsme si tu před devíti lety vyhlídla a pak hned do auta a hurá mrknout na rýžová pole u obce Tegallalang.

Byla jsme trochu v šoku z obrovské dopravy, která tu před těmi devíti lety, kdy jsme tu jezdily s kamarádkou na motorce zdaleka taková nebyla, z počtu turistů u rýžových polích, nicméně procházka přímo mezi poličky to byla krásná, díky turistům tu byla velká nabídka fakt krásných restauraci přímo nad polemi a zbytek cesty na sever do hor už byl bez turistů, kteří v takovém počtu dál, než k rýžovým polím zřejmě nejezdí.

Další zastávka byla u výhledu na horu Mount Batur, kde klesla teplota pod třicet a my už si málem chtěli vzít mikinu :) a pak už jsme pokračovali dál, aniž bysme potkali kohokoli až k chrámů Mother temple Besakih.

Tento nejvíc posvátný chrám na Bali nás naprosto dostal a asi tím, že stav sopky, pod kterou se nachází není stále ještě úplně OK, my dorazili při západu slunce, byli jsme v celém chrámu jediní a užívali si jeho magickou atmosféru až téměř do tmy a kdybychom neměli trochu obavu z cesty zpět tmou na úzkých silnicích s balijci, kteří ne úplně dodržují jízdní pruhy, přednosti jízdy a další nepodstatná pravidla, asi bychom se zdrželi i mnohem déle. 

Další dny byly ve znamení dalších výletů, dalších chrámů, dalších pláží, učení se připravovat obětiny,  což jsou ty mističky plné kytiček, rýžových sušenek, rýže, ... koupání v bazénu a moři, ...

Poslední den v roce jsme si užili naplno. Autem jsme se opět přiblížili k Ubudu, doprostřed rýžových polí, kde jsme zahájili den výbornou kávou a typickým jídlem Nasi Goreng, což je rýže se zeleninou, vajíčkem a krevetami nebo kuřecím masem, poté navštívili místního šamana (něco jako Ketut ve filmu Eat, pray, love :)) a zatímco jsme se s Laďou nechávali spirituálně léčit, děti si užívali balijské pejsky a Dorotka pomáhala šamanově manželce tvořit balijské mističky, tzv. "obětiny", které měly sloužit pro úplňkovou slavnost v chrámě.

Po návštěvě šamana jsme se vydali ještě do chrámu Tirta Empul, kam ten den jelo snad půl Balijců provádět očistné rituály v jedněch z nejposvátnějších pramenů. Některé prameny slouží pouze mužům, některé pouze ženám, každý pramen léči něco jiného a pro Balijce mají tyto koupele obrovský význam.

Zbytek dne a hlavně večera jsme strávili na pláži, tancem a hlavně spolu...