Ostrov Mindoro - Coco Beach

V pátek 16.2. 2018 se po Asii slavil Čínský Nový rok, což je jeden z nejvýznamnějších čínských svátku, a protože na Filipínách žije poměrně dost Číňanů, slaví se i zde. Pro nás to znamenalo mít k víkendu další den volna, který jsme se rozhodli využít k cestě na ostrov Mindoro a před naší měsíční dovolenou v Čechách se ještě trochu nahřát a vidět další kousek z Filipín. 

Protože v našem domě bydlí poměrně dost Číňanů, byly oslavy naplánované v ranních hodinách i u nás v komplexu a my tak měli ještě před odjezdem na ostrov možnost vidět alespoň malou oslavu příchodu roku psa, při které zněla tradiční čínská hudba, Číňané byli v převlecích, mezi děti rozhazovali sladkosti a drobné mince, takže u nich celkem zabodovali:). 

Hned jak bylo po oslavě, sbalili jsme pár triček, plavky a další naší vzácnou návštěvu v podobě Ladi bratrance a vyrazili jsme autem do přístavu Batangas, odkud lodí doplujeme na ostrov Mindoro.

Asi díky svátku byl přístav úplně plný a jízdenky na loď vyprodané, takže jsme si koupili lístek na loď, která měla vyplout ve tři hodiny odpoledne, nicméně díky nějakému zdržení vyplula až ve čtvrt na pět. 

Ještě před vyplutím jsme měli čest potkat se se spoustou žebrajícíh děti žijících v přístavu, čekajících na malých lodkach a ihned poté, co se v přístavu objeví loď, naskákat k okýnkům a žebrat. Do Asie jezdím již několik let, nicméně tento pohled me stále dojímá a vím, ze bych to dělat neměla, ale téměř vždy těm dětem něco dám a tak to jejich žebrání vlastně podporuji. Nedávám nikdy peníze, s dětmi jim dáme banán, přesnídávku nebo něco jiného k jídlu, za což nám většinou věnují ne úplně milý výraz , protože chtějí peníze a ja si vždy říkám, že příště jim nedám nic:). 

Ještě před vyplutim lodi jeden člen personálu skočil do vody se snorchlem něco na lodi opravit a to nám zřejmě mělo byt varováním. Loď se po jeho zásahu sice rozjela, nicméně cca po hodině plavby se ozvala rána a loď ve vteřina dojela. Zustali jsme tak uprostřed more, romanticky pri západu slunce, vylezlí na střeše lodi, nicméně s dvěmi dětmi na palubě mi to až tak romantické nepřišlo:). Jediné, co me uklidňovalo byl fakt, ze sice se blíží tma, ale nejsou naštěstí téměř žádné vlny, a ze jsme po téměř 4 měsících koupili dětem vesticky, protože z těch na různých lodích vypůjčených by zřejmě při prvním skoku do vody vypadly.

Po cca další hodině čekání pro nás přijela další loď, která nás odtáhla na ostrov, nicméně do jiného přístavu, než jsme potřebovali. Naštěstí tam byla přistavena další loď, která nás odvezla do přístavu Puerto Galera, kde už jsme si počkali na ten den již poslední loď, která nás odvezla na vysněnou Coco Beach a my tak v 9 večer po celodenním výletu dorazili do vysněného cíle.

Ještě nikdy jsem nebyla po stoupnutí na pevninu tak vděčná:). 

Coco Beach není nejhezčí pláž na Filipínách, vstup do vody je lepší v botách, pláž je plná ostrých úlomků korálů, ale má krásnou atmosféru, chatičky jsou rozprostrené uprostřed palem v kopci, ráno nás na terase čekala termoska s kávou, dá se tu jít šnorchlovat, dát odpočinek na pláži, projet se na plachetnici, posbírat mušle, projít se po pobřeží, užít si bazén, relativně na filipinské poměry ok jídlo a výhodou je, že za normálních okolností se na ni dá dostat bez letadla za cca 4 hodiny z Manily (kombinace auto a loď). V našem případě to byl celodenní výlet, ale pro příště víme, že objednáváme již dopředu privátní lodičku, která nás doveze přímo na pláž. 

Laďa s Dorotkou a kamarády odjeli hned druhý den ráno do vedlejší zátoky zkusit právě zmiňované plachetnice a já s Theem, který měl za sebou týden horeček a antibiotik jsme si pro tento víkend a výlet zvolili odpočinek pod palmami na pláži. Neděle byla zrovna tak v odpočinkovém duchu a poté jsme poučení z cesty na ostrov zvolili zmíněnou privátní loď, která nás za 50 minut dovezla na ostrov Luzon, odkud už to bylo do Manily při nedělní dopravě pouhé cca 3 hodiny. 

Teď nás čeká měsíc v Čechách, teplotní rozdíl asi 40 stupňů, takže jestli nezmrzneme, brzy prozkoumáme víc :).